Keltové, křesťanství a Svatý Grál I.
Keltové, křesťanství a Svatý Grál (I.)
Transformace keltského principu v křesťanský
Ze školského dějepisu má většina z nás vžitý názor, že křesťanství importovali do České kotliny z východu Cyril s Metodějem. Skutečně mají zásadní význam pro christianizaci Čech, Moravy a Slovenska. Otázka zní, zda byli jediní. Už v počátečních kořenech křesťanství v našich zemích můžeme, při bližším zkoumání, pozorovat prolínání vlivů východních, ale i západních. Konkrétně se jednalo o misi irsko- latinskou.
V této christianizační vlně doznívala, irskou církví proměněná hluboká mysterijní moudrost dávných druidů, keltských kněží, kteří v nitru své duše prožili mystickou podstatu křesťanství. V počátcích naší křesťanské historie se skrze tuto irsko- latinskou vlnu vrátila do naší země proměněná keltská kultura. Keltští křesťané prožívali Krista jako Pána živlů, který svým obětním činem změnil svět. Proto tento proud křesťanství neztratil živý vztah ke světu a k přírodě.
Pokud mluvíme o dávných Keltech, je třeba se vyvarovat slovníku, jaký používá módní komerční pseudokeltská vlna, zavádějící knihy a především jako houby po dešti vznikající akční filmy, jejichž tvůrci ponechali ze starých pověstí jen jména hrdinů a příběhy jsou natolik zdeformované a „nadopované“ agresivitou, že jsou v podstatě o něčem úplně jiném, rozhodně ne o něčem hlubokém, co by mělo lidi inspirovat (rozhodně však jsou o něčem, co bychom měli přesně rozpoznat, pochopit a jasně vědomě dešifrovat).
Přečteme-li si keltské pověsti v jejich originální podobě, začínáme tušit, že v keltském prostředí začaly klíčit impulsy, které měly nést hluboké porozumění pro svatográlská mystéria. Proto ze samého středu této kultury mohl vzejít hrdina, který byl přímo povolán proniknout ke Grálu.
Než přistoupíme k analýze keltských mýtů a keltské spirituality, zaměřme se na historické prameny a pozoruhodné skutečnosti z nich vyplývající. Podíváme-li se do druhé poloviny 1. tisíciletí před Kristem, spatřujeme Kelty jako jeden z nejmocnějších národů tehdejšího lidstva. Z původní pravlasti, která se rozkládala od severní Francie, přes jižní Německo, po západní Čechy se Keltové rozšířili všemi směry po Evropě a Malé Asii.
Na mnoha místech po tomto národě zůstaly názvy. Jako například Galicie ve Španělsku, Helvetia, Galatia v Malé Asii. Naše země byly až do časů Krista na většině území osídlené Kelty.
Zajímavé je pozorovat, co se s Kelty stalo po narození Krista. Téměř okamžitě dochází k latinizaci v rámci římského impéria a tento mohutný národ je asimilován jinými kmeny, převážně Germány. Z původní keltské kultury se však mnohé zachovalo, mnohé pokračovalo. Zejména se jedná o stav pěvců – bardů.
Hlavním nástrojem bardů byla síla slova. Jejich konventy se scházely o svatodušních svátcích a prostřednictvím svých písní a příběhů šířili ideály, jako jsou čest, statečnost, připravenost k nasazení života za vyšší hodnoty, tedy důstojnost lidské osobnosti spočívající na zušlechtění sil lásky – minne (odtud vzniká pojem minnesängři).
Tyto poznatky odkazují k poslání, které se mělo uskutečnit skrze keltský princip. Ve středu tohoto národa se připravovalo prostředí vhodné k přijetí Svatého Grálu. Podle Rudolfa Steinera byl duch keltského národa Prozřetelností pověřen významným úkolem. Tím úkolem bylo inspirovat křesťanskou ezoteriku.
V křesťanství je transformována esence keltské spirituality. Proto Keltové začali po příchodu Krista ztrácet národní kulturu, státotvornost a také svůj jazyk. V podstatě se Keltové jako národ obětovali, z jejich středu však povstal Parzifal a úplně nové vědomí člověka.
Příčinou je podle Steinera bytost národního vůdčího ducha. Národní archanděl Keltů po inspiraci křesťanského proudu vytvořil následně na západě Evropy spirituální středisko, které obětavě inspiroval, aby vyzařovalo grálské mystérium a později též rosenkruciánský proud. Byl tak dán silný impuls k prohloubení křesťanství, které odpovídalo nejvyšším možnostem duchovního vývoje člověka této epochy.
